Opice v zrcadle. Divadelničtí normalizátoři dnešního včerejška
,,Kniha je zrcadlo. Když se do něj podívá opice, nemůže čekat, že z něj bude vyhlížet apoštol.“
Georg Christoph Lichtenberg
,,A vstoupím-li kdys v otců řad,
chci s hrdým čelem při nich stát,
neb to, co oni sili,
já každou hájil chvíli.“
Jaroslav Vrchlický
Dementi k denunciačnímu článku jednoho neúspěšného studenta, zaměstnaného bez jediné publikace a oborové kvalifikace v Divadelním ústavu, už na tomto webu viselo déle, než si daná osoba zaslouží. Nedává smysl na její bezcharakternost udržovat ,,věčnou památku", ponechme tak jen odkaz na dementi druhé, když svou ,,recenzi" s týmiž chybami i záměrnými nepravdami vydala podruhé. Více snad netřeba:
***
,,Co se v prachu plazí, bude vždy to nenávidět, co ve výši se vznáší. Nic nermoutí tak malé lidi, jako vlastní jejich nicota."
Julius Zeyer
,,Kdo miluje, rozlišuje. Kdo nemiluje, je rozlišování neschopen, mísí jedno s druhým, mate jedno s druhým. (...) Bez stanoviska není ničeho. Příšerný obraz, který poskytuje muž, jenž se umlacuje nikoli za mřížemi, ale na volném prostranství. (...) Kde se nenormální stalo normou a naopak, vše pozitivní a normální je nejen považováno za nenormální, ale v podstatě za delikt (...). Demokracii si popletli s kanalizací, v níž každý blbec, mstivý podvraťák a zakomplexovaný blemas může kdykoliv ohrozit a smést náročnější a šlechetnější vědomí. (...) Tvůrců pořídku, zato roje pozorovatelů a přicmrndávačů s hlasem nejen poradním, ale pohříchu rozhodujícím. O lavině rozhodne posun vločky, to by bylo ještě krásné, smutnější je, že o monolitu svědčí lejno na něm."
Ivan Diviš